Sokolovští zpěváčci mají ostré zobáčky

22.2.2017

Sokolovští zpěváčci

V soukromém klubu Plíživá Kontra se v sobotu 18. února zas pro jednou vymetali pavouci z koutů tóny neotesaného punku. Postarala se o to čtyřčlenná formace Zpěváčci Sokolov, která do klubu zavítala po více než dvou letech. Návštěva na podzim roku 2014 se zamlouvala nejen muzikantům, ale především publiku, tudíž se dalo očekávat, že dřív nebo později se kapela vrátí na místo činu. Já patřil mezi ty, kteří minulou návštěvu propásli a tudíž jsem se s tvorbou kapely seznamoval poprvé. A zprvu se jednalo o seznamování vcelku opatrné. Kvartet do svých nástrojů poprvé hrábnul něco po půl deváté večerní. Co bylo znát od první skladby a bohužel se během koncertu výrazněji nezlepšilo, byl nevyvážený zvuk. Vynikala především baskytara a bicí, o něco méně vokál. Kytara téměř nebyla slyšet, což mi místy přišlo jako škoda, protože kytarista vypadal, že se sem tam pokouší i o nějakou docela slušnou vyhrávku, která by písně Zpěváčků zpestřila. Koncert tak táhle především rytmická sekce, ale zase se jí to dařilo spolehlivě. Zpěváčci Sokolov se sami odkazují na to, že sídlí v punkovém krmítku – a označení rozhodně sedí. Klasicky střižený punk říznutí jednodušším bigbítem a občas odkazující na jiné rockové odnože – toť recept, který může fungoval. Já se do koncertu Zpěváčků ovšem chvíli dostával. První skladby mi připadaly jako vcelku obhroublé pitomosti bez obsahu, které zněly plus mínus jako kombinace Visacího Zámku a starších Wohnout, ovšem kvalitativně vzdáleny obou jmenovaným kapelám. Zpěváčci Sokolov rozhodně nehraji punk politický či angažovaný, ale spíš "zábavný", což je vděčné, ale ne úplně jednoduché. Postupem času se mi však některé songy z nepříliš natahovaného setu začaly zamlouvat více. Řízné skladby s přitažlivými halekačkami v refrénu se blížily tomu, co už od punk rocku očekávám. Navíc bylo zřejmé, že Zpěváčci Sokolov hodlají koncertem především pobavit sebe a své okolí, což se v klubu docela dařilo. Chystanou desku Zpěváčků pravděpodobně s napětím vyhlížet nebudu, ale nebránil bych se tomu, abych si je poslechnul třeba s o něco velkým zvukem a pod širým nebem. Není to možná nejsilnější orel na punkovém nebi, ale s drobným ptactvem je občas taky legrace. (jj)

Zpět

Archiv

Navigace ↓
  • Úvod
  • Připravujeme
  • Akce
  • O nás
  • Představujeme
  • Kontakty
    •