Tříleté putování ve šlépějích mongolských nájezdníků

5.4.2014

Volnočasový klub Freiwaldau Werkstatt hostil v sobotu 5. dubna mimořádně zajímavou projekci. Ti, které během posledních dvou let zaujaly první části dokumentu “Ve vlčí kůži po stopách Džingischána“, promítané v rámci festivalu Expediční kamera, mohli konečně zhlédnout záznam náročného a dobrodružného putování v jednom kuse v letošním mimořádném pokračování Expediční kamery.

Některé lidé příběhy píší – a někteří je zkrátka prožívají. Mladý australský dobrodruh Tim Cope toužil absolvovat cestu, kterou před staletími absolvovali obávaní mongolští nájezdníci dobývající obrovská území v Asii i Evropě. Zvolil nakonec i stejný způsob a více než 10 000 km se rozhodl překonat na koňském hřbetu. Z Mongolska do Maďarska. Stepí i pouští, v parných létech i kruté zimě. Není divu, že mu cesta zabrala tři roky (2004-2007) a dokument o ní, byť notně prostříhaný, trvá tři hodiny.

Pravděpodobně nemá cenu rozpitvávat, že takováto výprava je výzvou z nejtěžších a přináší ohromnou zátěž fyzickou i duševní. Tim Cope během tří let zakusil více než dost – tělesné strádání, frustraci, rodinnou tragédii i paranoiu situace, kdy se člověk nachází sám uprostřed zmrzlé stepi, venku je -40 stupňů, stan se obaluje vrstvou ledu a vlci jsou nedaleko. Všechny strasti cesty dokumentoval Tim Cope autenticky a bez ohledu na náročnost situace se nebál nastavit tvář kameře. Mnohem cennější však byly pozitivní a obohacující zážitky, kde si Cope ověřil pravdivost kazašského přísloví, hlásajícího: “Člověk sám na stepi je úzký jako prst, ale člověk na stepi s přáteli je široký jako celá step“. Jen během náročného putování Kazachatánem poskytlo dobrodruhovi přístřeší a stravu více jak 90 rodin. Nezřídka se k němu na zlomek jeho dlouhé cesty připojil průvodce, jenž mu někdy poskytnul cenné rady a jindy věnoval Timovi vlastního psa, aby měl na své cestě ve stopách mongolských nájezdníků věrného průvodce a ochránce. Bez lidí, kteří mu pomohli zaštupovat zničené oblečení, najít ztracené koně či přejít nebezpeční hory by Tim Cope svou ambiciózní cestu nebyl schopen nikdy dokončit – a v dokumentu to dává s pokorou najevo.

Pro člověka ze středoevropského kulturního prostoru byly nejexotičtější zejména první dva díly dokumentu, zachycující putování Mongolskem a Kazachstánem. Nezřídka byly v dokumentu k vidění kuriózní a exotické momenty – v paměti mi utkvěl třeba ten, kdy Tim Cope dorazí do zchátralé kazašské vesnice uprostřed zimní stepi. Brzy zjistí, že ve vesnici probíhá velká svatba o stovkách hostů. Jí se maso z velblouda, hraje se na dombru, tančí se krojované tance – ale nevěsta s ženichem (byť oba muslimové), jsou stejně oddáváni v šatech a obleku za zvuku Mendelssohnova svatebního pochodu. Inu, step může být rozlehlá, ale svět je malý!

Dokument “Ve vlčí kůži po stopách Džingischána“ je i vzhledem ke své stopáži natolik nabitý zážitky, informacemi, zkušenostmi a dobrodružstvím, že jeho zhlédnutí nelze než doporučit. Popisem zážitků Tima Copea bychom mohli zabrat celé strany (ostatně, o svém putování vydal také knihu), ale mnohem lepší je absolvovat cestu s ním, třemi koňmi a psem Tigonem. A dívat se mu přitom přes rameno s očima otevřenýma. Zajímavý, zábavný, napínavý a inspirativní filmový zážitek.

(jj)

 

 

Zpět

Archiv

Navigace ↓
  • Úvod
  • Připravujeme
  • Akce
  • O nás
  • Představujeme
  • Kontakty
    •